Otec (2010)

O filmu Otec

Starý, opuštěný, chátrající dům, starý hlídač a místní farář. Do sebe uzavřený prostor, zvuky, světla a stíny. Plynutí času. Nejodlehlejší zákoutí domu tají soukromé i historické příběhy... Již ve svém prvním celovečerním filmu Přímá linie (La línea recta) nabídl de Orbe vyprávění bez děje, bez začátku a konce, navíc s odstupem a bez emocí, založené na každodenních detailech. I tady v nepříběhu o duši bývalé baskické pevnosti ze 13. století, v němž překvapivě využívá unikátní staré baskické filmy, ponechává na divákovi, jestli dá toku atmosféry vlastní řád. Proč by nemohl být hlavním hrdinou dům, když v režisérově experimentálním snímku Crossroads je protagonistou povrch vozovky a postavy jsou nahrazeny alegorií, asociacemi a abstrakcí? Tentokrát zobrazuje režisér s amatérskými herci a bez scénáře den po dni v jeho rodinném a kdysi honosném sídle, jehož paměť byla po několik staletí spojena s baskickou historií a dnes už pouze občas slouží školním výpravám.