Kachní sezóna (2004)

O filmu Kachní sezóna

Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle! Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary. Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou. Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.