Ecce Constantia (1992)

O filmu Ecce Constantia

Hra Ecce Constantia vznikla v roce 1988, jejímu vzniku však předcházely více jak dvě desítky let Kohoutových rešerší pramenů týkajících se kostnického koncilu. Určená byla přímo pro městské divadlo v Kostnici, tehdejší dramaturgové ji však nakonec do repertoáru nenasadili. Ecce Constantia tak v kontextu Kohoutovy dramatické tvorby zůstává jediným dramatickým textem, který se nikdy nedočkal přímého přenesení na divadelní jeviště. Hra, která se od ostatních dramat a filmů zabývajících se postavou Jana Husa liší tím, že mistrův život popisuje výhradně skrze ostatní postavy, byla poprvé uvedena až v roce 1992 jako adaptace České televize. Pavel Kohout se v tomto zpracování objevuje jako televizní reportér Ulrich Richental, jméno si vypůjčuje od kostnického kronikáře, který průběh koncilu zachytil jak písemně, tak v obrazech. Právě Richentalovy záznamy sloužily Kohoutovi jako výchozí materiál při psaní a pomohly do „kostnické historie" vnést vánek některých svěžích interpretací. Netradiční je rovněž samotná struktura dramatu. Kohout v ní jednotlivé obrazy odděluje dvanácti vstupy fiktivní TV Constantia. Ty slouží jednak jako malé exkurzy do historicko-politického kontextu tehdejších událostí a v televizní adaptaci jednak jako platforma pro samotného autora, který ve svých reportérských poloimprovizovaných vstupech dostává pověsti charismatického mluvčího a pečlivého cizeléra jemné jazykové komiky. Hlavních rolí se ujali přední divadelní herci Jiří Adamíra a Viktor Preiss, hereckým výkonům je podřízena i režie, která bez větších zásahů sleduje pečlivé vykreslení mocenského boje a machinací zahalených pláštíkem zápasu o ušlechtilou myšlenku reformace církve. Jan Plíhal