Mějte mě rádi, prosím (2010)

O filmu Mějte mě rádi, prosím

„Mezi novináři máme nejvyšší úmrtnost. Nejhorší je přitom pocit, že se může stát cokoli," říká v dokumentu Valerije Balajana novinářka ruského opozičního deníku Novaja Gazeta. Právě pro tento list pracovala Anastasia Baburová, která v lednu 2009 podlehla zranění po střelné ráně do hlavy. Anastasia doprovázela centrem Moskvy advokáta a obhájce lidských práv Stanislava Markelova. Markelov, kterého vrah zasáhl dvěma výstřely do hlavy, zemřel na místě. Společně se snažili upozorňovat na nebezpečí neonacismu v Rusku, což se jim také pravděpodobně stalo osudným. Balajan pojímá dokument částečně jako poctu Anastasii, jejíž charakter a život skládá z rozhovorů s rodiči, přáteli a kolegy. Vzpomínkové pasáže protínají autentické záběry neonacistických náborových akcí a prohlášení, pouličních bitek a koncertů. Ideály a snaha pomáhat se tak tvrdě střetávají s předsudky a nespokojeností přetavenými do brutálního násilí a slepé nenávisti.