Duše mouchy (2010)

O filmu Duše mouchy

Bratři Nero a Miguel o sobě dosud nevěděli. Neznali ani svého otce, dokud jim neposlal dopis s pozváním na svůj pohřeb. A tak se sourozenci setkávají poprvé v životě na železniční stanici, aby zjistili, že vlak tudy neprojel už řadu let, a započali tak svou pouť nekonečnou kastilskou Mesetou, žhnoucí krajinou, v níž jsou navždy přítomny otcovy příběhy. Míří na pohřeb, ale zároveň jdou vstříc především sami sobě, vtahováni uprostřed ničeho do zvláštního snového světa magických dimenzí, do toku vzpomínek, příběhů a snů, sjednocených pocitem samoty. Novátorskou vizuální poezií, plnou absurdity, humoru a melancholie, Cenzual Burley potvrzuje, že poezie nevzniká poetizací, ale způsobem nazírání. Přitom svůj nízkorozpočtový debut dokázal natočit pouze s jednou kamerou a sedmičlenným štábem. Díky tomu lze snadno uvěřit režisérovu krédu: „Jestliže nemáš peníze, natoč film, na který je nebudeš potřebovat. Příběh nic nestojí a pak už jen stačí obklopit se lidmi, kteří smýšlejí stejně jako ty a sdílejí s tebou tvé nadšení.“