Nahé dětství (1968)

O filmu Nahé dětství

Než Maurice Pialat natočil svůj první dlouhometrážní film Nahé dětství, realizoval několik krátkých dokumentárních filmů. Jedním z nich byl i pozoruhodný dokument Láska existuje, nevybíravý komentář a pronikavý pohled do života obyvatel pařížských předměstí. Filmař, který se tolik chtěl stát opravdovým malířem, byl zároveň citlivým i drsným mužem. Tento fakt vyzařuje z celého filmu Nahé dětství, fikce, která je na začátku pojata jako dokument obohacený o pátrání po předešlém životě dětí umístěných službou sociální péče do náhradních rodin v severní Francii. Fakt, že jsou role obsazovány neherci, kteří měli stejný osud, dodává filmu na autenticitě a emocionalitě. Když se mladý François chová krutě a strhává na sebe průšvihy, dochází Joignovým trpělivost a odmítají si ho ponechat. Přesto, že mu poté starý pár v důchodu "děda", "babička" Thierry a "prababička" věnují veškerou lásku, zkrocený, ale pořád temperamentní François zůstává nezměněn. Maurice Pialat nám nechává proniknout do zlomků života tohoto desetiletého chlapce, malého bratra Antoina Doinela z Nikdo mě nemá rád Françoise Truffauta a mladých rebelů z Trojky z mravů Jeana Viga, který se může každým okamžikem ocitnout na okraji společnosti.Jak píše filmový kritik Jacques Lourcelles ve svém kinematografickém slovníku vydaném Robertem Laffontem: "Celkové záběry v prodloužené délce, kde je jen málo využíván střih, drsné fotky bez zbytečného přikrášlování přesně vystihují zájem autora o téma a vyjadřují jeho přání sdílet toto téma s divákem. [...] Pialat nechce soudit ani objasňovat jeho chování, chce ho jen ukázat divákům a nechat jim volný prostor k utvoření vlastního názoru."(Luce Vigová, LFŠ 2007)