O filmu Ryanova dcera
Jméno britského režiséra Davida Leana si mnozí spojují s velkolepými filmovými produkcemi padesátých a šedesátých let minulého století (Most přes řeku Kwai, Lawrence z Arábie, Doktor Živago). Tento chorobně perfekcionistický autor, který prý dokázal strávit měsíce čekáním na správné světlo, však nebyl jenom vypravěčem opulentních příběhů. Právě naopak patřil k paradoxně „nejintimnějším" tvůrcům, jací kdy v Hollywoodu pracovali. Téměř všechny jeho filmy jsou koneckonců (navzdory své případné monumentálnosti) především psychologickými ponory do niter jejich protagonistů. Takovým intimním příběhem epických rozměrů je i Leanův film z pozdějšího období Ryanova dcera (1970), v němž režisér zprostředkovává dvě paralelně se odvíjející roviny: za prvé manželství a posléze mileneckou aféru lásku protagonistky Rosy a za druhé souběžně se odehrávající konflikt irských občanů s Brity. Tříhodinové stopáže pak využívá k tomu, aby mohl oboje rozebírat přesvědčivě a komplexně. Na jedné straně tak sledujeme příběh lidské nenávisti a nemožnosti vzájemného pochopení a na straně druhé formálně propracovaný romantický film o snílkovi, který učinil chybné rozhodnutí ve výběru životního partnera. - Michal Škamla