Coup pour coup (1972)

O filmu Coup pour coup

Poslední film Marina Karmitze jakožto režiséra vypráví neotřelou a skoro dokumentární formou průběh francouzské stávky dělnic v textilce nedlouho po Pařížském máji. Pracovnice z továrny, nespokojeny se zacházením, životními podmínkami a neschopností odborů přebírají situaci do svých rukou. Vyhlásí stávku, celou továrnu obsadí a nakonec unesou i svého šéfa, majitele továrny. Po roce 1968 velmi ožehavé téma revolty proti buržoazii Karmitz stupňuje jednak netradičními okolnostmi stávky (jež je vedena pouze ženami, stupňuje se až po "bossnaping" = tedy únos šéfa), ale i samotným přístupem k filmu jako médiu. Natáčené dělnice totiž mohli mluvit i do veškerého tvoření filmu, od scénáře po záběry kamer. Výsledná filmová směsice je tak i přes veškerou svoji politickou a lidskou naivitu neuvěřitelně realistická, dobová a syrová a dává nám tak vynikající možnost pochopit, jak vypadala situace ve Francii po Pařížském máji.