Hardgore (1974)

O filmu Hardgore

Spojení žánrů hororu a porna na první pohled působí jako hodně výstřední podnik. Postavit vedle sebe dvě zcela protichůdné slasti, totiž rozkoše z plození a ze zániku, není nijak jednoduché. V případě přímočarého přístupu amerického sedmdesátkového porna Hardgore se při sledování záhy dostavuje slast třetí, totiž potěšení z groteskně zpackaného díla. Obskurní, donedávna zcela zapomenuté dílko neznámých tvůrců s charakteristicky pornografickou naivitou roubuje hororové atrakce na typicky pornografické situace a vytváří jednu absurditu za druhou. Srdcem snímku je příznačně bezelstný příběh o nymfomance s masochistickými sklony, která přichází do sanatoria, kde má být zbavena svých úchylek. Jenže ústav je ve skutečnosti sídlo satanistického kultu, který vede zdejší primář. Vyprávění nabírá krajně bizarní směr. Satanistický kněz v masce šestákového belzebuba provolává „A nyní je čas na ultimátní orgasmus“, divokou orgii opepřuje kat coby garant absolutní slasti, chlípný doktor se oddává nekrofilii a létající robertky bombardují spoutanou hrdinku. Fantasmagorické pasáže působící jako podomácku vyrobená variace na démonickou psychedelii snové scény Polanského Rosemary má děťátko (1968) bez problémů koexistují s pasážemi pornografické „akce“ předkládanými ve sterilním snovém oparu a doprovázenými monotónní romantickou hudbou. Po elegantní estetizaci skupinového sexu a ejakulace v loni promítaném halucinačním pornu Za zelenými dveřmi (1972) nastupuje Hardgore jako ukázka odzbrojujícího porno undergroundu, který působí, jako kdyby ho natáčela skupina velmi neortodoxních kamarádů u strýčka v garáži.