Lovná zvěř (1986)

O filmu Lovná zvěř

Austrálie není jen zemí stoprocentních chlapáků kalibru Krokodýla Dundeeho či vyšinutých psychopatů, prohánějících se na silných ocelových strojích fotogenickou pustinou. Dokazuje to hrdinka tohoto pozdního plodu zlatého věku australského žánrového filmu, pro který se díky celovečernímu dokumentu Marka Hartleyho Kam se hrabe Hollywood (2008) vžilo označení ozploitation. Servírujeme tedy ryzí exploatační vypalovačku, která jde od úvodní titulkové sekvence bez okolků na věc. Krásná ochránkyně zvířat Jessica narazí na trojici neotesaných lovců, kteří se rozhodnou si s mladou paní trochu chlapsky zašpásovat. Banální konflikt přerůstá v sérii stále vyhrocenějších střetů, až dospěje do bodu, z něhož není návratu. Snímek, žánrově spadající do kategorie filmů o znásilnění a pomstě, se nevyhne srovnání s americkou klasikou Plivu na tvůj hrob (1978). V mnoha ohledech je však jejím opakem. Diváka od prvních okamžiků omračuje pompézním filmovým stylem, velkolepě nasnímanou australskou divočinou a neutuchající akcí hnanou kupředu pulzujícím soundtrackem. Hrdinka, která svým sošným zjevem a rozevlátou blonďatou hřívou připomíná akční ikonu Lindu Hamilton, aktivně čelí trojici rozkurážených samců v ďábelském monster-trucku. Výjevy groteskně nadsazeného násilí, opulentní destrukce a krkolomných kaskadérských kousků střídají pasáže, ve kterých se kamera voyeursky kochá obnaženými půvaby hrdinky. Slovy zaníceného fanouška Quentina Tarantina: „Absolutní klasika.“