Klaun k popukání (2012)

O filmu Klaun k popukání

Jeden z největších omylů moderní kultury spočívá v přesvědčení, že klauni jsou zábavní a že je mají děti rády. Nejen song Alice Coopera Can't Sleep, Clowns Will Eat Me (Nemůžu spát, sežrali by mě klauni), ale i vědecké studie dokazují, že klauni naopak vzbuzují nejen v dětech, ale i mnohých dospělých hrůzu a pocity úzkosti. Pekelný pantheon monster s falešnými nosy a namalovanými úsměvy, o jehož trůn se přetahují hamburgerový pedofil Ronald McDonald, esenciální zlo To a bestiální lobotomizátor Cibulka, dostává letos nového člena. Je jím irský šáša Pukavec, jehož zálibu v pozemských potěšeních ukončila nešťastnou a krvavou náhodou skupinka dětí během narozeninové oslavy. Po mnoha letech, když už z původních grázlíků jsou nadržení teenageři, však klaun vstává z hrobu a dychtí po náležitě hurónské pomstě. Přiznaně přímočará slasher-komedie si podmaní srdce diváků jednak okázalými gore efekty dělanými ve starém dobrém stylu Vesmírných kanibalů s minimem digitálních efektů, ale maximem malinového sirupu. Ty přicházejí ke slovu v četných a hlavně zcela bláznivých způsobech likvidace zpovykané mládeže. Podobně jako v kultovním bizaru Klauni zabijáci je i zde vše podřízeno praštěné klaunské logice, takže mordy probíhají za pomoci Pukavcových žertovných rekvizit a jsou pojaté jako komická čísla s třeskutými pointami. Právě díky nadsázce, nápaditosti a požitku, s nimiž klaun, ztvárněný komikem Rossem Noblem, drancuje těla středoškoláků, se nemusíte bát, že by se u vás po projekci projevila coulrofobie (strach z klaunů). Spíš se budete popadat za rozpáranou bránici.