Slepička Rjaba (1994)

O filmu Slepička Rjaba

Ať zhyne práce, činorodost a prosperita aneb jak po dlouhých letech v emigraci vnímal pád Sovětského svazu oceňovaný ruský režisér... V roce 1967 natočil moskevský rodák <a href="https://www.csfd.cz/tvurce/2177-andrej-koncalovskij/">Andrej Michalkov-Končalovskij</a> ve své domovině film <a href="https://www.csfd.cz/film/35232-pribeh-asji-klacinove-ktera-milovala-ale-nevdala-se/"><em>Příběh Asji Kljačinové, která milovala, ale neprovdala se</em></a>. Snímek skončil v trezoru – přesto, že jeho hrdinové byli ještě šťastní a věřili v budoucnost. Problémům s cenzurou čelil autor i v následující dekádě, aby nakonec v 80. letech emigroval do USA, kde se nadále s úspěchem věnoval natáčení filmů. Počátkem 90. let se však Končalovskij k postavám a tématům svého trezorového snímku znovu vrátil... Hrdinkou filmu <em>Slepička Rjaba (1994)</em> je ta samá, kdysi krásná a nadšená kolchoznice Asja. Stejně jako ona se změnilo i vše kolem. Budovatele „lepších zítřků“ dnes zastihujeme zestárlé, unavené, propadlé alkoholu, v totálním chaosu nového Ruska. Asja žije sama se slepicí místo kočky, syn Serjoža kšeftuje ve městě a jeho otec Stěpan chodí k Asje jen pít a pak jí dělá scény, přičemž má doma vlastní ženu a sedm dětí. Všichni jsou otupělí a jediné, v čem se dokáží sjednotit, je odpor k Čirkunovovi, který si nad vesnicí postavil malý podnik na zpracování dřeva. Pracuje od rána do večera, nepije a žije podle svých představ. Když se však rozkřikne, že Asjina slípka snesla zlaté vejce, snaží se vesničané situaci využít k návratu do starých dobrých časů, kdy všichni měli stejně a nikdo neměl nic. <em class="span-more-small"> (<a href="http://www.ceskatelevize.cz">Česká televize</a>) </em>