Násilí na ženách (2022)

O filmu Násilí na ženách

V Itálii je každý třetí den zavražděna žena ve svém vlastním domově. A není to jen italský problém... Násilí mužů vůči ženám souvisí s maskulinní nebo machistickou kulturou nejen v Itálii. Maskulinita je postavena na jistotě zaměstnání. Na mužském chlebodárci, který musí ráno odejít z domu a večer se vrátí s výplatou. Dnešním italským mužům se této jistoty nedostává, nemají stálou práci ani dostatečný příjem, proto musí pracovat i jejich partnerka. Maskulinita je tak ohrožována těmito ekonomickými otřesy na trhu. Tyto propady zároveň posilují postavení žen. I tento jev je příčinou neočekávané brutality mužů. Za všechny příběhy z filmu vybíráme jedno ponaučení psychologů. Žádná žena by nikdy neměla sama chodit na tzv. rozlučkovou schůzku domů nebo někam do klubu, kde si naposledy o všem promluví. Takové finální rande může totiž v podobných situacích skončit velice špatně. V dokumentu je zrekapitulován případ Laury, která utrpěla patnáct bodnutí a jedno z nich skončilo jen milimetr a půl od krční tepny a poranilo průdušnici. Násilí na ženách je na vzestupu po celém světě. „Femicida“ znamená úmyslné zabití ženy nebo dívky mužem. O těchto vraždách se v tisku píše, jako by šlo jen o extrémní případy. Muž byl v depresi nebo ho žena nějak vyprovokovala. Příčiny jsou hlubší. (Česká televize)