Vystavení (2000)

O filmu Vystavení

Lars von Trier rozjel v roce 1996 zajímavý experiment nazvaný Psychomobile 1. Třiapadesát herců vystupovalo dva měsíce ve speciálně upraveném bytě, kam se na ně mohlo chodit dívat publikum a prožít tak zajímavě intenzivní zážitek. V devatenácti místnostech měli herci za úkol improvizovat podle základních charakteristik svých postav a předepsaných nálad, jež byly určeny velmi svérázným způsobem – počítačový program sledoval pohyb vybraných mravenců v americkém Novém Mexiku, získaná data pak podle určeného klíče interpretoval a odeslal do Dánska. Herci je obdrželi prostřednictvím světelných signálů rozmístěných po bytě a museli se jim okamžitě přizpůsobit.Experiment svým způsobem předznamenal éru reality show, jež měla brzy vypuknout na celém světě. Autenticita v kontrastu s omezeními a pravidly vedla k vypjatosti a herci brzy začali do svých postav promítat vlastní touhy a cíle. Sžili se se svými hrdiny a přitom si užívali možnost pouhé hry. Začali se chovat neustále nevypočitatelněji a intenzivněji, protože za své chování necítili zodpovědnost. Příběh, který měl být zprvu realistický, se proměnil v telenovelskou smršť lásek, nevěr, násilí a zrad, kde mohli protagonisté popouštět uzdu svým pudům a fantaziím. Jak dlouho bude trvat, než někdo přijde o život?Jargilův dokument se možná nechává celou událostí maličko unést a spíš se jí opájí, než aby ji důsledně rozebral. Přesto jde o jediný materiál mapující tento jedinečný projekt, který sám o sobě za pozornost stojí – jde z něj ostatně vyvozovat mnohé nejen o moderním umění, ale i o lidské psychice. Lars von Trier si tu opět pohrál s lidskými bytostmi, když je vystavil značnému tlaku, aby se pro jeho a naší potěchu odhalili mnohem víc, než by si samy přály. Všimli se herci, že spíš než o divadelní hru jde o výstavu jich samotných? (Letní filmová škola)